Tento víkend patřil sokolnickým setkáním

V sobotu 17. listopadu jsem vyrazil na nedaleko konané sokolnické setkání. Na sraz sokolníků jsem dorazil jako jeden z  prvních a tak jsem se těšil s kolika známými tvářemi se zde potkám. Jelikož lovím letos opět s jestřábem nemohl jsem jinak a vzal jsem sebou opětovně Týnku. Byl jsem spolumajitelkou Luckou požádán jestli by nemohla přijet na nějaké setkání na zkušenou a vzít sebou také nějakého psa. Nakonec na nástupu stála Týnka se svou matkou Anetou. Orlaři z nás měli obrovskou  "radost".  Jelikož znám Týnku nebál jsem se vyrazit se skupinou Orlů a jestřábů a pro jistotu jsem Lucku s Anetou nechal na pospas sokolářům, kde nebezpečí nehrozilo. Týnka po celý den pracovala v polodivoké bažantí zvěři a zajících.

Nedošlo k žádnému konfliktu s orlem a na konci dne jsem byl pyšný, na práci kterou náš nejmladší chlupáč předvedl. Nakonec i Lucce se první setkání líbilo a byla hodně překvapena, jak si pes pracující pod dravcem musí být ve všem co dělá jistý. I jestřáb se dostal do několika loveckých příležitostí na zajících a bažantech. Bohužel, tentokráte bez úspěchu. Tím bylo nádherně potvrzeno sokolnické přísloví : Nelovíme pro kořist, ale pro to krásné při lovu. Což krásná práce psa, lovecké šance a zkušenost zvěře při unikání před predátorem bezesporu je. Na druhý den jsem vyrazil na setkání do Údraže na jihu čech. Prvotním plánem bylo, vzít sebou Štucku. Bohužel, při sobotním telefonátu jsem zjistil, že budu v neděli jediný s jestřábem, jeden sokol a čtyři orli. Na to již přítomný jeden pes stačí a tak Štucka zůstala doma.