Naháňka Sedlčansko

Když byl víkend, který patřil ohařům, pak se najde i víkend, který patřil jen Aiulce. V neděli jsme opětovně vyrazili na naháňku. Tentokrát se jelo na Sedlčansko. Po setkání všech účastníků se vyrazilo do honitby. V první leči byly známky řádění prasat na loukách a v lesích. Bohužel nebyla nikde žádná houština nebo kryt, ve kterém by bylo možné prasata nachytat. V druhé leči Aiula strhla jedno slabší srnče, které nakonec uteklo. Bohužel jsem od toho byl daleko a neměl jsem možnost zasáhnout. Honci, kteří to viděli, jen nečinně přihlíželi. Když se tito honci ještě v tlaku několikrát utrhli a šli před nás, raději jsem zbraň zlomil a hodil přes rameno. Ani v druhé leči jsme na černou nenarazili. Ve třetí leči nám vyběhlo srnče sražené od auta, které nemohlo na levý zadní běh, a tak nebylo o čem přemýšlet a Aiula věděla co má dělat. Srnčeti bylo utrpení ukončeno. Ke konci leče se povedlo feně nalézt lončáka. Toho hlásila a po chvíli od něj dostala za vyučenou. Když vylítla z ostružiní a prase vyběhlo ven, měl jsem možnost střílet, ale pro bezpečnost psa jsem jej nechal jít. Po chvilce lončák dorazil na předstoupeného střelce a ten jej odlovil. I když dostala Aiula od prasete, nebála se a šla za ním. Po naháňce proběhla nezbytná kontrola feny. Naštěstí se jí nic nestalo. Na výřadu byl onen lončák, liška a dvě srnčata, která by neměla šanci nadcházející zimu přežít.