Naháňka MS Strážiště

Tento víkend máme opět lovecký. V sobotu jsem vyrazil s Aiulkou na naháňku do Mysliveckého sdružení Strážiště. Cestou jsem u kamaráda vyhazoval krmení, a tak nás cesta zavedla přes vesničku Žebnice. Hned při vjezdu do vesnice, už mezi rodinnými domky, se mi před auto přimotalo pěkné srnče. Nejevilo známky zranění, ale nebylo bázlivé, proto mě a svým chováním překvapilo. Chvilku jsem jej pozoroval z auta. Následně se po pár minutách, co se motalo okolo vozu, vydalo ven z vesnice a já vyrazil za ním, protože chování tohoto jedince nebylo běžné. Za posledním stavením se srnče otočilo ke mně a já byl zvědav, co bude dál. Natáhl jsem ruku a zamlaskal. Srnče nejevilo žádnou známmu plachosti a přišlo si mě očichat. Po ověření odskočilo a odcházelo. Vrátil jsem se do auta pro foťák a doufal jsem, že neodejde daleko, abych si jej mohl vyfotit. Jaké bylo moje překvapení, když od polí vlezlo do otevřených vrátek jednoho z rodinných domů. U hlavních vrat stála paní domu. Dal jsem se s ní do řeči a zjistil, že se jedná o ochočené srnče, které donesl domů její syn, který provozuje myslivost. Po pár minutách už jsem fotil srnče na poli za stavením a při tom jsem si poslechl příběh jak se srnče dostalo až sem. Jelikož se začala blížit hodina srazu, rozloučil jsem se a vydal se dál.

Na naháňku jsem dorazil včas a před nástupem jsem se ještě stihl podělil o svůj zážitek s kolegy. Na V druhé a třetí leči měla Aiula příležitost pracovat v černé zvěři. Jelikož se jí  rozběhla falešná březost, nebyla její práce tak přesvědčivá, jak jsem u ní zvyklý, ale i přesto pomohla hnout s prasaty v houštině a vyhnat je ven. V poslední leči točila sele v travině okolo mě a vyhnala ho ven. Bohužel jsem neměl možnost střílet. Na  konci dne leželi na výřadu 3 Siky, 6 prasat a 1 liška.